Věčný sen o dokonalé lásce

VĚČNÝ SEN O DOKONALÉ LÁSCE

Malé děťátko se necítí celistvé

Když je samo, něco chybí, moc chybí

Mnohem víc chybí, než je

Chybí teplo,

měkká opora,

balzám doteků,

zrcadlo očí,

metronom dechu,

hudba něžných slovíček,

vzrušující akrobacie pohybů,

jejichž zdrojem je maminka

Úsměv přes celou oblohu

...

Nikdy nic není zapomenuto

Kdesi v měkkých záhybech

naší paměti

si stále pamatujeme

ten dávný ráj

i momenty, ve kterých jsme z ráje

prosvištěli ledovým tunelem

kamsi do sirých koridorů

netečného vesmíru

Okamžiky, kdy tu máma nebyla

Okamžiky, kdy chybělo všechno

Všechno bylo děsivé, prázdné,

beze smyslu

Místa, kde končil sám život

...

Dokonce i v této chvíli

se někde doma trápí

několik mých klientů

s velmi silnými ranými zraněními

Zamilovali se

a na pár týdnů nahlédli do ráje

Záhyby paměti vydaly svědectví

- o štěstí symbiotického žití s mámou,

o sladkosti, které se nic nevyrovná –

jen aby se po líbánkách probudili

v realitě dospělého života

Partner nedává dost,

nikdo tu pro ně není

Probuzené děťátko v nich

nesnese několik hodin samoty,

půl dne esemeskového mlčení

Má pocit, že je znovu v onom místě,

kde končí sám život

...

Lidé s tímto zraněním sní o ráji

O člověku, se kterým splynou

V rozkvetlé citlivosti doteků

V sálání dychtivé kůže

V milostném šepotu

V tisíci zrcadlech

láskyplných pohledů

Ve věčném rytmu

dvojjediného žití

Ještě i po letech

mohou toužit po člověku,

do kterého otiskli

svou představu

o naplnění své potřeby

...

Je to vždy jen představa

a realita nutně zklamává

Přestaňte snít

Přestaňte hledat,

není kam jít

Ideál nikdy nebyl

Je to stará pohádka

Bajka, kterou se opájí děťátko

snící v mozkových plenách

naší mysli

svůj věčný sen

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz