Věčný sen o dokonalé lásce
VĚČNÝ SEN O DOKONALÉ LÁSCE
Malé děťátko se necítí celistvé
Když je samo, něco chybí, moc chybí
Mnohem víc chybí, než je
Chybí teplo,
měkká opora,
balzám doteků,
zrcadlo očí,
metronom dechu,
hudba něžných slovíček,
vzrušující akrobacie pohybů,
jejichž zdrojem je maminka
Úsměv přes celou oblohu
...
Nikdy nic není zapomenuto
Kdesi v měkkých záhybech
naší paměti
si stále pamatujeme
ten dávný ráj
i momenty, ve kterých jsme z ráje
prosvištěli ledovým tunelem
kamsi do sirých koridorů
netečného vesmíru
Okamžiky, kdy tu máma nebyla
Okamžiky, kdy chybělo všechno
Všechno bylo děsivé, prázdné,
beze smyslu
Místa, kde končil sám život
...
Dokonce i v této chvíli
se někde doma trápí
několik mých klientů
s velmi silnými ranými zraněními
Zamilovali se
a na pár týdnů nahlédli do ráje
Záhyby paměti vydaly svědectví
- o štěstí symbiotického žití s mámou,
o sladkosti, které se nic nevyrovná –
jen aby se po líbánkách probudili
v realitě dospělého života
Partner nedává dost,
nikdo tu pro ně není
Probuzené děťátko v nich
nesnese několik hodin samoty,
půl dne esemeskového mlčení
Má pocit, že je znovu v onom místě,
kde končí sám život
...
Lidé s tímto zraněním sní o ráji
O člověku, se kterým splynou
V rozkvetlé citlivosti doteků
V sálání dychtivé kůže
V milostném šepotu
V tisíci zrcadlech
láskyplných pohledů
Ve věčném rytmu
dvojjediného žití
Ještě i po letech
mohou toužit po člověku,
do kterého otiskli
svou představu
o naplnění své potřeby
...
Je to vždy jen představa
a realita nutně zklamává
Přestaňte snít
Přestaňte hledat,
není kam jít
Ideál nikdy nebyl
Je to stará pohádka
Bajka, kterou se opájí děťátko
snící v mozkových plenách
naší mysli
svůj věčný sen
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz