Čekání na pohyby
Pokud byla výchova dítěte necitlivá, příliš autoritativní
anebo vzbuzovala u dítěte
pocit vlastní neschopnosti z jiných důvodů
- například rozmazlování, úzkostnosti rodičů
nebo obav matky z osamostatnění dítěte -
zanechá dítě prozkoumávání světa a svých pocitů
a přenechá výběr aktivit rodičům
Čeká na to, co mu bude dovoleno
a snaží se to provádět „správně“, aby se rodiče nezlobili,
případně ho pochválili
...
Léta běží a naše dítě si dost možná všimne,
že kamarádi mají doma větší volnost a důvěru,
že existují i jiné možnosti, jak žít
a začne proti rodičům a jejich příkazům revoltovat
Na samém jádru jeho vzorce chování to ale nic nemění
Stále je odpojeno od svých přirozených impulzů
- od zvídavosti a vnímání svého těla a přání
Pokračuje fixace na rodiče (a autority),
pouze namísto poslušnosti tu nastoupil vzdor
Dítě samo nevytváří „pohyb“,
čeká na pohyby zvenčí a na ty reaguje
Převedeno do obrazu z jiného prostředí
- není spisovatelem, hudebníkem, režisérem,
ale literárním, hudebním nebo filmovým kritikem
...
Přijde dospělost a je tu nová postava
představující jeho určitou závislost - partner
Po úvodní etapě vztahu, kdy se v zamilovanosti
na chvíli odváže
- je totiž nadšený z nových začátků a plný síly -
se opět projeví staré vzorce
Jeho prázdnota, rutinnost, schématické prožívání
a taky obě protikladné síly
- potřeba být postrkován a vzdor proti postrkování
Čeká na pohyby, které iniciuje partner
a pak proti nim protestuje nebo tiše vzdoruje
...
Může se stát, že tento člověk nakonec vykoná
svůj poslední akt vzdoru a partnera opustí
Prázdnota a letargie, které na něj pak dolehnou,
bývají někdy zdrcující
Chybí tu ono tlačící vozidlo,
proti kterému se můžu vymezit opačným činem
- místo A udělat B, anebo alespoň A s čárkou,
přičemž ale nemusí vymyslet ono A
Nejde o to, že by tento člověk neuměl cokoliv vymyslet
– akademicky A vymyslí, ale nemá k němu žádný vztah,
je to jen platonická možnost (jít si zacvičit, zasadit kytky...),
jeho tělo a mysl je ale odpojená, neangažovaná
Potřebuje další impulz od někoho zvenčí,
aby tento světle šedý tvar, potenciální pohyb
plasticky vystoupil z onoho moře nekonečných možností
a náš člověk se sám nemusel ani rozhodovat,
ani hledat motivaci a sílu tuto věc vykonat
...
Jsme tedy odpojeni od svých přání,
od nastavení na vyrábění si radosti
a tím od motivace a pocitu síly
Chceme být třeba zdraví a krásní
a řekneme si, že budeme cvičit
Nevíme ale, jaký pohyb nám dělá dobře
a v jakém prostředí, případně s jakými lidmi,
nás pohyb baví
Nedostatečně jsme experimentovali se svým tělem a životem,
nedostatečně naplno ho žili,
a tak třeba nevíme, že nejvíce radosti by nám způsobilo
jít každý den ráno pěšky 5 kilometrů do práce
- proti životu vzdorujeme, a tak se z postele vždy vykulíme
na poslední chvíli, vše děláme na poslední chvíli
jakoby v protiproudu,
a proto nám třeba příklad s pěšími túrami do práce
může připadat zcela nerealizovatelný, absurdní
A tak si řekneme, že začneme běhat nebo chodit do posilovny
a hledáme cesty, jak se přinutit k disciplíně
Třeba se zapíšeme na závod a pak už holt musíme makat
a máme z toho třeba i radost,
protože jsme alespoň vybředli z letargie
Ale na další závod se už možná nezapíšeme,
protože vlastně neběháme až tak rádi a ještě ten stres...
...
Neznáme taky dost své tělo a sami sebe,
a tak se neumíme věnovat dlouhému energizujícímu sexu,
který je sám o sobě radostným a omlazujícím cvičením
Dost možná, že i ten sex vnímáme do určité míry
podobně jako vše ostatní – útrpně, jako něco, co musím
...
V dospělosti už se tomu ani nedá říkat vzdor,
je to prostě sabotáž sebe sama
Představuji si ji jako poťouchlého opičáka,
který nám sedí na rameni a gratuluje si,
jak je mazaný a svobodný
Zatímco na noze má do krve zadřený
řetěz
...
Navázat znovu spojení se svým tělem, zvídavostí,
dětskou duší dobrodruha,
je jeden z největších úkolů, které znám
Je to jako učit se znovu dýchat a chodit
Cesta od Musím – přes Nechci – Můžu -
- Možná bych chtěl zkusit, ale nejsem si jistý –
- až k Chci a Udělám sám pro sebe
je dlouhá a lemovaná neúspěchy a částečnými úspěchy
...
Začněte nejdříve vnímat, jak dýcháte, jak se pohybujete,
přejděte k experimentování s různými aktivitami
bez velkého plánování, na základě impulzu
Neplánujte dosažení určitého výkonnostního stupně,
všímejte si důkladně svých pocitů
Buďte s aktivitami, zvířaty, přírodou sami,
nefoťte, nic nedokumentujte a nevyprávějte
o svých aktivitách přátelům
Jinak se vám nepodaří být skutečně na rande
s tím, co děláte, budete odpojení
Neusilujte o dlouhodobost, o žádné cíle,
nepředplácejte si permanentky, aspoň dokud se léčíte
Potřebujete se znovu naučit našlapovat
v onom posvátném prostoru vlastní spontánnosti
Bez tlaku a bez záruk
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz