Buď krásný, veliký, sviť si

Jeden člověk, který je mi drahý a věří ve mně,

mi včera ukázal obrázek nádherné vyvedené

přírodní dřevěné desky s vyřezaným nápisem

vyobrazujícím název mé webové stránky

Iveta Havlová, ve velkém

krásném, smělém provedení

Dárek, který pro mně připravuje

...

Místo radosti jsem pocítila nechuť

a málem jsem té čisté duši vynadala

Jsem už ale zvyklá při náznaku jakékoliv silné

negativní či pozitivní emoce

jít dovnitř, do sebe a hledat, co ji způsobilo

A našla jsem

...

Tlak v břiše,

strach být krásná, nápadná, zazářit

Vzpomínka na dědu, který ve mně

tu proudivou radost ze sebe, to záření

podporoval

a protitlak jiných částí rodiny,

které měly za to, že mě děda rozmazluje

a že je špatné být malá královnička

...

Veselá, divoká kočka

a stažený, tichošlápkovský pejsek

...

Dodnes se ty dvě síly ve mně sváří

Hluboký nádech plný šťavnaté intenzity,

bezstarostná, mocná, vibrující expanze

a najednou zbystřené očko ega

v rohu zrcadla,

harpuna uvědomění,

pak okamžik zakolísání

a smrštění se

...

Vídám to na svých kurzech,

třeba při sesích hlubokého,

integrativního dýchání

Lidé, kteří se už probouzejí do radosti

a potěšení ze své existence, do síly,

dýchají s vervou a chutí

Lidé, kteří jsou ještě stažení,

plní implantovaného studu,

mají povadlé srdce a dech mělký

jako polovyschlou kalužinku

...

Dávno jsou pryč časy, kdy jsem

- šťastná a vibrující radostí ze života -

byla po dvou minutách s nešťastnou kamarádkou

ochotná vytáhnout, doslova z malíčku na noze,

pár negativ o svém životě a poslušně

se jí postavit po boku

Už dávno se systematicky neumenšuji,

neznevažuji sebe, svůj vzhled (skoro nikdy),

svou práci,

ale starý obrys stále prosvítá

a natahuje ke mně ošklivou ručičku,

vždy když se rozpínám

za dosavadní hranici

...

Děda versus nešťastné ženy

v naší rodině

Ženy, které jsem milovala a miluji

Ženy, které jsou dnes mnohem šťastnější

a přejí mi jakoukoliv velikost

a svobodu duše

...

Osvoboďme se, přátelé moji

Dosahujme až ke hvězdám,

rozprostírejme se od oceánu k oceánu

Dotýkejme se sami sebe s něhou

Namočme štětec do barvy, ať je sytá

a je jí hodně a malujme

rozmáchlými pohyby svůj krásný obraz

...

Všichni chceme zářit, možná je to

schované v koutku, ve sklepě

pod schody sedí skrčená naše touha

narovnat se, být vidět, slyšet

Jako když maličké dítě řičí radostí,

když naběračkou zabuší do hrnce,

když zakřičí, když z čiré bujnosti

zatahá sestru za vlasy,

když vydá hlasitý zvuk

nebo způsobí, že svět vydá zvuk,

že na něj svět reaguje

Na jeho kresbičku, na básničku,

na jeho hlas, na jeho tvořivost,

velikost a krásu

...

To dítě je tam pořád

Čirá radost ze života, to kouzlo,

výskavá energie, hopsání, údiv z toho,

co dokážu a touha ukázat to světu

Buďme floutci, pankáči, divocí,

drzí, smělí, něžní, krásní, velicí,

bláznivě veselí,

klidní a ve svém středu,

i když se svět kolem kácí

Nikdo nedá lidem, světu první pomoc,

umělé dýchání, když je sám bez dechu

Zpívejme ódu na sebe, na svůj

krásný, plný život a vezměme u toho

někoho za ruku

...

Děkuji Ti, Kájo

za tu destičku s mým jménem

Za Tvá slova

Iveto, já už se nechci bát,

už toho bylo dost,

chci prostě žít

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz