Toužící žena, vyhýbavý muž. Toužící muž, vyhýbavá žena.

Málo se ví, že ve vztahu se často sejdou

dva lidé s rozdílným přístupem

k prožívání citového pouta

Psychologie zná pojmy

úzkostná vazba a vyhýbavá vazba

...

Oba tyto typy základního nastavení

jsou utvářeny už v raném dětství

Mohou sice během života kolísat

vlivem životních zkušeností,

ale v zásadě se nemění

(pokud člověk na změně

vědomě nepracuje)

...

Člověk s úzkostnou vazbou

v dětství zažil mnoho chvil

slastného splývání s mámou

Ví, jak je tělesná a citová blízkost krásná

a přestože matka nedokázala

svému dítěti zajistit stabilní blízkost

a její výpadky dítě velmi bolely,

dokázalo si až do dospělosti zachovat

touhu po splývání, po blízkosti

...

Pokud bylo máminy uklidňující

a vyživující blízkosti velmi málo,

výpadky byly velmi časté, anebo byla

blízkost s mámou z nějakého důvodu

velmi nepříjemná, může se stát,

že z vědomí člověka

touha po těsné blízkosti s druhým člověkem

zmizí

...

Dokáže ji pak pocítit jen nakrátko

po dobu zamilování

Po odeznění euforické reakce

znovu nastoupí jeho program

a tento člověk začíná vzdálenost

mezi sebou a partnerem zvětšovat

Musí – blízkost se pro něj stala synonymem

čehosi zneklidňujícího, dokonce cizího

„Vzdálenost“ udržuje malým tělesným kontaktem,

odosobněným prožíváním sexu,

pauzami mezi setkáními, odmítá

mluvit o osobních tématech a podobně

...

To jeho (často „úzkostný“, tedy toužící)

partner

po úzkém kontaktu bolestně touží

Potřebuje doteky, pohledy do očí,

ujišťování o lásce

Když cítí neklid, hněv nebo úzkost

uklidňuje se pokusy o navázání vazby

- snaží se o problému mluvit

a nechápe, že jeho partner se uklidňuje

nemluvením a odstupem

...

Způsob, jakým tito dva překonávají stres

a tlaky vztahu

je tedy zcela protikladný

...

To, že je toužící partner ochotný,

ba lačný, mluvit, neznamená, že usiluje

o konstruktivní řešení

Je často hnán jen svou úzkostí,

svou neuspokojenou potřebou

a touží po rozhřešení a ujištění

Bez nich se neumí utišit

...

Touží se přiblížit, jinak trpí

Jeho vyhýbavý partner se touží vzdálit,

jinak trpí

...

Tyto neflexibilní strategie přežití

jsou naplno zapnuty jen dokud trvá stres

Po odeznění stresu je i vyhýbavý partner

schopen se přiblížit, byť většinou ne v intenzitě,

po které touží jeho partner

Problém bohužel je, že toužící partner

časem vytvoří ve vztahu nikdy nekončící

pocit tlaku (ať už je jeho nárokování

silové nebo má spíš mučednickou fasádu)

...

Vyhýbavý zase ve snaze zdůvodnit si

svou jistou nekompetenci, pokud jde o blízkost,

časem vymyslí myriádu způsobů, jak si

partnera držet od těla, např. workoholismem,

zdůrazňováním praktické roviny soužití,

kritikou partnera za nedostatky v provozu

domácnosti, poukazováním na jeho závislost

a podobně

...

Tito dva potřebují přestat ztrácet čas

zaměřováním se na partnerovy nedostatky

Potřebují si naplno uvědomit své dětské programy

- ať už zvýšenou závislost či nezávislost -

a pracovat na hledání průniků

...

Ona (pokud je například ona tou toužící)

se musí naučit dát mu všechen prostor,

který on potřebuje, aby si dobil baterky,

aby pominul pocit tlaku, který u něj často vytváří

i jen pouhý dotek či pohled do očí

Zároveň potřebuje pracovat na uzdravení,

dosycení svých raných zranění z dětství

...

On (pokud je tím vyhýbavým)

se musí pokusit dát partnerce „na sebe návod“

a hledat způsoby, jak emoční seberegulací

uvolňovat tlak, který v něm stále vzniká

Hlubší práce na jeho vlastních raných zraněních

je v jeho případě méně přímočará, ale i lidé

s touto vazbou jsou schopni hlubinnou prací

na sobě dospět k potěšení z blízkého kontaktu

...

Každý moment věnovaný utápění se

v emocích nebo odstřiháváním se od citů

je ztracený

Každý okamžik věnovaný odkrývání pravdy

a hledání řešení

je požehnáním

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz