Jak být trpělivější s dětmi

To je asi jedno z nejčastějších zadání terapie

(hned po Mám se s ním rozejít? a

Potřebuji si „vyřešit“ svou matku.)

Už z formulace je zřejmé, jak málo

toho většinou víme o sobě a o vztazích

…

Chceme být trpěliví a ještě trpělivější,

tedy trpělivě trpět ještě víc než dosud

Představujeme si ideál po způsobu

jakési moudré vlčice, feny, která odevzdaně

polehává, vlčata se přes ni batolí, zatímco

v jejím filosofickém pohledu je

nebeský klid

…

Už mnohokrát, i když už je to delší doba,

jsem tu psala o tom, že mateřství přináší

nutnost zastavit se, že odvane v dál

naše mnohé kompenzace

a jsme nuceny potkat se samy se sebou,

se svými dávnými zraněními

Dnes o tom chci psát trochu víc do hloubky,

která pro nás bývá neuchopitelná

…

Chci mluvit o mateřství žen,

které obecně cítí, že na ně život vyvíjí tlak

O ženách (ale týká se to samozřejmě i mužů),

které se proto už jako malé holčičky

rozhodly přizpůsobit okolí anebo naopak

se okolí nepřizpůsobovat

O ženách, kterým nebylo umožněno

se v dětství rozhodovat samy za sebe

O ženách, které proto neví, co je vlastně baví,

hledají, zatím ještě přeskakují,

nejsou ustálené, možná ani v citech, ale jistě ne

v náhledu na sebe, svá přání, životní obraz

…

Mluvím o nás všech, které jsme v nějakém bodě

svého života měly programy podobné těmto:

Život mě nebaví, nevím, co se sebou (a tak

chci dítě).

Okolí na mně vyvíjí tlak.

Jejich požadavky, otázky, pohledy, gesta… tlak.

Musím.

Musím tak moc a už tak dlouho, že už ani

nevím, co chci.

Nemůžu. Anebo jen potají.

A pak se stydím, mám pocity viny a bojím se

odhalení.

Nemám právo. Mám sakra právo, nebo ne?

…

Nic z toho s narozením dítěte neodložím

Naopak

Jen mám teď ještě menší manévrovací prostor

Nemohu volně odcházet dobít se jinde,

dítě má nikdy nekončící požadavky

a já sama od sebe neočekávám nic jiného,

než naprostý ideál

…

A tak mnou zmítá sebelítost, hněv, po hněvu

však silně udeří pocity studu a viny,

kocovina, pachuť z kolabujícího sebeobrazu,

bezmoc a s ní se pojící vyčerpání, únava,

pocit, že jsem v pasti

…

Je bláhové myslet si, že se mohu naučit trpělivosti

Co potřebuji, je pracovat se svými mnohými

programy, abych uvolnila napětí, obavy

a mnohé vnitřní konflikty, a i s dítětem se uměla

cítit svobodná

…

Dítě na mně „vyvíjí tlak“ přirozeně, má své potřeby

a neumí si je samo uspokojit

(Jak moc to připomíná požadavky našich matek

na nás, jaká to nečekaná retraumatizace!)

My vyvíjíme tlak samy na sebe, protože jsme zvyklé,

že jedině tak jsme dosáhly zklidnění našich rodičů

A partner na nás vyvíjí tlak, protože jsme si

nepochybně vybrali někoho s podobným

životním tématem – tlačí tedy na sebe i na nás

…

V celém našem dosažitelném rodinném vesmíru

chybí někdo, kdo by nám řekl: Jediné, co musíš,

je vytvořit si život bez pociťovaného tlaku

Naučit se vnímat svoje tělo a psychiku a jakmile

se někde začne hromadit natlakovaná energie

anebo energie ubývá, okamžitě zastavit

Potřebuješ si vytvořit podhoubí psychiky, které

funguje na skálopevném přesvědčení,

že na to máš právo

A potřebuješ se naučit komunikovat s partnerem

i dítětem své časté oddechové časy přes den

a jak během nich spolu zůstat přesto ve spojení

…

Bohužel, většinou hledáme zázračnou pilulku,

něco, co zafunguje okamžitě

Přitom, rozvinout si v životě jen jednu jedinou věc,

která mě naplňuje nadšením a do které se vejde

i moje dítě, je práce na delší dobu

Změnit své myšlení tak, abych věděla, že

vnější výsledky (uklizený byt a sofistikovaná hra

s dítětem) jsou chybou myšlení, krysím dostihem

Že je to totéž jako honit se za kariérou či penězi

Potřebuji uvěřit tomu, že jde vždy o pocit

v momentální chvíli, pocit spokojenosti a klidu

a tomu podřídit vše

…

Mateřství vyžaduje znalost sebe sama

a upřímnou komunikaci

Potřebujeme se učit komunikovat s dítětem o tom,

jak důležité je najít věci, které nás budou bavit oba

a jak je pro mámu v době,

kdy se teprve učí žít ten nejlepší život,

důležité dobíjet baterky, i několikrát za den

Potřebujeme si s dítětem zkoušet, že můžeme

i v těch chvílích, kdy se mámě nahromadila

hněvivá energie v hlavě a rukách

anebo útěková energie v nohách,

prostě zastavit, přestat se o cokoliv snažit,

a přesto spolu zůstat ve spojení

Pohledem, dotekem, pravdivými slovy,

hlubokým porozuměním sebe navzájem

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz