Jak být trpělivější s dětmi
To je asi jedno z nejčastějších zadání terapie
(hned po Mám se s ním rozejít? a
Potřebuji si „vyřešit“ svou matku.)
Už z formulace je zřejmé, jak málo
toho většinou víme o sobě a o vztazích
…
Chceme být trpěliví a ještě trpělivější,
tedy trpělivě trpět ještě víc než dosud
Představujeme si ideál po způsobu
jakési moudré vlčice, feny, která odevzdaně
polehává, vlčata se přes ni batolí, zatímco
v jejím filosofickém pohledu je
nebeský klid
…
Už mnohokrát, i když už je to delší doba,
jsem tu psala o tom, že mateřství přináší
nutnost zastavit se, že odvane v dál
naše mnohé kompenzace
a jsme nuceny potkat se samy se sebou,
se svými dávnými zraněními
Dnes o tom chci psát trochu víc do hloubky,
která pro nás bývá neuchopitelná
…
Chci mluvit o mateřství žen,
které obecně cítí, že na ně život vyvíjí tlak
O ženách (ale týká se to samozřejmě i mužů),
které se proto už jako malé holčičky
rozhodly přizpůsobit okolí anebo naopak
se okolí nepřizpůsobovat
O ženách, kterým nebylo umožněno
se v dětství rozhodovat samy za sebe
O ženách, které proto neví, co je vlastně baví,
hledají, zatím ještě přeskakují,
nejsou ustálené, možná ani v citech, ale jistě ne
v náhledu na sebe, svá přání, životní obraz
…
Mluvím o nás všech, které jsme v nějakém bodě
svého života měly programy podobné těmto:
Život mě nebaví, nevím, co se sebou (a tak
chci dítě).
Okolí na mně vyvíjí tlak.
Jejich požadavky, otázky, pohledy, gesta… tlak.
Musím.
Musím tak moc a už tak dlouho, že už ani
nevím, co chci.
Nemůžu. Anebo jen potají.
A pak se stydím, mám pocity viny a bojím se
odhalení.
Nemám právo. Mám sakra právo, nebo ne?
…
Nic z toho s narozením dítěte neodložím
Naopak
Jen mám teď ještě menší manévrovací prostor
Nemohu volně odcházet dobít se jinde,
dítě má nikdy nekončící požadavky
a já sama od sebe neočekávám nic jiného,
než naprostý ideál
…
A tak mnou zmítá sebelítost, hněv, po hněvu
však silně udeří pocity studu a viny,
kocovina, pachuť z kolabujícího sebeobrazu,
bezmoc a s ní se pojící vyčerpání, únava,
pocit, že jsem v pasti
…
Je bláhové myslet si, že se mohu naučit trpělivosti
Co potřebuji, je pracovat se svými mnohými
programy, abych uvolnila napětí, obavy
a mnohé vnitřní konflikty, a i s dítětem se uměla
cítit svobodná
…
Dítě na mně „vyvíjí tlak“ přirozeně, má své potřeby
a neumí si je samo uspokojit
(Jak moc to připomíná požadavky našich matek
na nás, jaká to nečekaná retraumatizace!)
My vyvíjíme tlak samy na sebe, protože jsme zvyklé,
že jedině tak jsme dosáhly zklidnění našich rodičů
A partner na nás vyvíjí tlak, protože jsme si
nepochybně vybrali někoho s podobným
životním tématem – tlačí tedy na sebe i na nás
…
V celém našem dosažitelném rodinném vesmíru
chybí někdo, kdo by nám řekl: Jediné, co musíš,
je vytvořit si život bez pociťovaného tlaku
Naučit se vnímat svoje tělo a psychiku a jakmile
se někde začne hromadit natlakovaná energie
anebo energie ubývá, okamžitě zastavit
Potřebuješ si vytvořit podhoubí psychiky, které
funguje na skálopevném přesvědčení,
že na to máš právo
A potřebuješ se naučit komunikovat s partnerem
i dítětem své časté oddechové časy přes den
a jak během nich spolu zůstat přesto ve spojení
…
Bohužel, většinou hledáme zázračnou pilulku,
něco, co zafunguje okamžitě
Přitom, rozvinout si v životě jen jednu jedinou věc,
která mě naplňuje nadšením a do které se vejde
i moje dítě, je práce na delší dobu
Změnit své myšlení tak, abych věděla, že
vnější výsledky (uklizený byt a sofistikovaná hra
s dítětem) jsou chybou myšlení, krysím dostihem
Že je to totéž jako honit se za kariérou či penězi
Potřebuji uvěřit tomu, že jde vždy o pocit
v momentální chvíli, pocit spokojenosti a klidu
a tomu podřídit vše
…
Mateřství vyžaduje znalost sebe sama
a upřímnou komunikaci
Potřebujeme se učit komunikovat s dítětem o tom,
jak důležité je najít věci, které nás budou bavit oba
a jak je pro mámu v době,
kdy se teprve učí žít ten nejlepší život,
důležité dobíjet baterky, i několikrát za den
Potřebujeme si s dítětem zkoušet, že můžeme
i v těch chvílích, kdy se mámě nahromadila
hněvivá energie v hlavě a rukách
anebo útěková energie v nohách,
prostě zastavit, přestat se o cokoliv snažit,
a přesto spolu zůstat ve spojení
Pohledem, dotekem, pravdivými slovy,
hlubokým porozuměním sebe navzájem
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz