Citová zanedbanost naší generace

Naše generace je citově zanedbaná

Nikdo za to nemůže, nejméně naši rodiče

Je to dobou... vím, mluvím o tom po tisící

Porody s odnášením miminek od mámy,

potom jesle, vstup do školky ze dne na den,

příliš brzy a bez pozvolného přechodu

(chybí pocit místa v životě, jistoty, bezpečí,

slasti měkka a hojnosti v těle)

Jednogenerační, nukleární rodiny,

prarodiče daleko, možná právě kvůli odcizení,

které v nás už porod a jesle vyvolaly

(i když něžná pozdější výchova

taky dokáže zázraky)

Kariéra žen jako zdroj naplnění, ale i oddělení

- když chybí zdrojové zážitky stálého

a slastného propojení s mámou,

není vlastní mateřství na čem vystavět

a kariéra se víc než ochotně stane důvodem,

proč není na mateřství dost času

Vše, co máme skutečně prožít musí vycházet

z těla a trauma oddělení se dokáže

postavit do cesty i biologickému

mateřskému instinktu

...

Nevysvětlitelný pocit prázdnoty

Spěch, jídlo za pochodu,

provoz rodiny za pochodu,

milování jako zbytnost v přeplněném diáři,

dětské brebentění ruší u mobilování

Kvantita, odškrtávání úkolů,

položky a položky... když udělám dost,

určitě přijde nějaká odměna,

budu cítit menší prázdnotu, menší pachuť,

větší ukotvenost, možná nějakou satisfakci,

možná to spraví pozornost druhých,

možná to spraví dalších sto tisíc

nebo nové auto, možná nová láska

...

Neklidná touha,

mentální vize budoucí slasti

nahradila klidnou slast těla

Pocit, že patřím tam, kde jsem,

že jsem obklopen těly, srdci těch,

kteří mě milují,

že sám cítím lásku,

že se každý den propojuji se světem

svým tělem

...

Jím jídlo, jako bych četl každou

jeho molekulu

Vnímám jemnost, pevnost i svěžest

ovocné dužniny,

příjemně moučnou sytost bílkovinné vlákniny,

zemitost kořenové zeleniny,

mazlím se s jídlem, jako se máma

mazlila se mnou

Moje chůze má mazlivou kvalitu

máminých rukou, když jdu, měkce a pružně,

s každým krokem cítím jemnou masáž

ve svých bedrech, v pánvi

I dýchám mazlivě, až mám z toho

rozechvělé tváře a cítím sladko

...

Ne kvantita, ale kvalita

Ne budoucnost, ale přítomnost

je důležitá, pokud byla máma jistá,

něžná a vřelá

Pak milujeme přítomnost a

mazlíme se s ní

...

Ale jsme zanedbaní

Chybí niterné rozhovory s našimi nejbližšími,

doteky, dlouhé pohledy beze slov, společné

radostné zahradničení, vyrábění, vaření,

smích, smích a smích

...

S hlubokým prožitkem očekávané,

ve spojení narozené a zbožňované děti

jednou porodí a vychovají

další zbožňovanou generaci

...

Je to na nás

Objevit to, co nám patří a co nám doba odepřela

Zajímat se o téma Attachmentu,

první citové vazby a rozvinout ve svém těle to,

co tam dosud chybí

Abychom mohli po molekulách, po atomech

vychutnávat posvátnost pomíjivých zázraků

s rodiči, partnery, dětmi, přáteli

i okamžiky o samotě, jen s vesmírem

svého těla

...

Nepotřebuji se někam hnát, odpovědi

jsou v mém těle

Nepotřebuji dělat dojem - dojem zanechá ten,

kdo je ve spojení, kdo otevře srdce, kdo vůbec

věří v srdce a lásku

Pěstujme zpomalení a postavme se všem

pocitům trapnosti, obav, prázdnoty třeba tím,

že na začátek jen zastavíme činnosti a mluvení,

sedneme si vedle sebe a opřeme se rameny

Tím, že budeme spolu bez struktury, jen tak,

tělesně a bez pózy nebo záminky

...

Naše přirozenost si najde cestu

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz