Partner z nás má udělat jiného člověka

Poznatky neurobiologie a teorie attachmentu

vnesly do psychologie mnoho světla

Teď už nemusíme doživotně přemítat, proč

jsem takový nebo makový, jestli jsem špatná osoba,

líná nebo hysterická nebo co že mi to osud

nadělil za hroznou povahu

…

Teď už víme, že v našem DNA je mnoho možností,

jakým člověkem se můžeme stát

Je tam nachystáno doslova mnoho typů člověka,

který bude na stejné situace reagovat různě

Naši předci měli rozličné životy, žili v mnoha prostředích

a všechny tyto možnost jsou nám k dispozici

…

To, co rozhoduje, provádí první a nejdůležitější výběr,

které geny budou použity, jsou naše zážitky

v prenatálu a v nejranějším dětství

…

Mám třeba vystresovanou mámu, která je přetížená,

nemá ráda kojení, k mléku se musím vždy dlouze

prokřičet, mléko je „neklidné“ a prs mi vezmou dřív,

než jsem sytý a udumlaný do slastného polospánku

Pak se mi v mozku může vytvořit spojení,

že o blízkost a hojnost se musím drát jako o život,

ale i tak je vše plné stresu a nikdy není dost

…

Anebo mám třeba dva mladší sourozence a stále

slyším jen: Počkej! a pak čekám několik hodin

A tak se mi mozek popropojuje, vytvoří neuronové sítě

s doprovodnou biochemií tímto způsobem

Naučil jsem se už preventivně čekat, třeba si číst či se

zabavit televizí nebo jiným sebe oblbujícím, znecitlivujícím

způsobem, který pocitově připomíná způsob, který jsem

měl k dispozici jako malé dítě

Něco u toho prožívám – třeba jdu do stresu (kortizol),

nevyplavuje se mi oxytocin (hormon lásky a blízkosti),

nemám takovou pohotovost

pro prožívání vášně v životě (endorfiny)

Toto je pak můj vzorec, který používám

už preventivně, i když mě k tomu reálné okolnosti

nenutí

…

Takové programy (neuronové sítě a biochemie),

kterým odpovídá určitý fyzický pocit, emoce a myšlenky,

máme pro každičkou možnou situaci

Je to náš svět, ve kterém žijeme odjakživa

a nemáme do něj vhled a nadhled

A tak si klademe špatné otázky a hledáme řešení

tam, kde není

…

Jedním z nejčastějších řešení, do nichž vkládáme

své naděje, je partner

…

Partner nám má doručit způsob prožívání,

po kterém toužíme

Netušíme, že je to nemožné

Požadujeme de facto, aby změnil architekturu

našich neuronových sítí a vzorec vylučování hormonů

Chceme po něm, aby z nás udělal

fyziologicky a biochemicky

jiného člověka

…

Já i mí dlouhodobí klienti jsme tuhle pravdu

objevili sami na sobě s léty práce na přepisech

své psychiky

Prožili jsme si ony fáze, kdy se ozdravíte natolik,

že se vymaníte z pout tíživých VNĚJŠÍCH situací

- Najdete si ideální práci, skvělého partnera,

přestěhujete se na místo svých snů –

a teprve tehdy, kdy už vám nic nebrání,

nikdo vás neomezuje a nebrzdí, nikdo vám

neodepírá pozornost a doteky a podobně -

se potkáte se svou vnitřní realitou

…

V první chvíli je to šok a beznaděj

Cože, tolik jsem toho udělal, a přesto jsem zase

na začátku ozdravování?

Ano, je to začátek, ale na vyšší úrovni,

na dalším patru spirály či vertikální osy

…

V bodě, kdy už vím, že objektivní realita není

Už vím, nejen teoreticky, ale do morku kostí

jsem prožil, že vše v mém životě vytvářejí

mé vnitřní vzorce

Nepřízeň osudu či vnější nepřítel

tu téměř nikdy není, neexistuje sám o sobě

To já všechno tvořím svou vnitřní matricí

Svět a lidi v něm jsou mým výtvorem

Už nemusím ztrácet čas pokusy získat

určitý vnitřní tělesný a emoční pocit

skrz druhého

MŮJ VNITŘNÍ VZOREC JE TOTIŽ SILNĚJŠÍ,

NEŽ POKUSY O VNĚJŠÍ USPOKOJENÍ

…

Teprve tehdy jsem dosáhl zralosti

A po odeznění šoku ze změny paradigmatu

můžu nastoupit celoživotní, pokojnou

transformační cestu

fascinujícím terénem matrixu vlastní psychiky

Mohu zažít kvalitativní změnu života, kdy už

neprožívám chaos a bezmoc, ale

zorientovanost, přijetí, učení a klidný růst

Iveta

www.ivetahavlova.cz