Partner z nás má udělat jiného člověka
Poznatky neurobiologie a teorie attachmentu
vnesly do psychologie mnoho světla
Teď už nemusíme doživotně přemítat, proč
jsem takový nebo makový, jestli jsem špatná osoba,
líná nebo hysterická nebo co že mi to osud
nadělil za hroznou povahu
…
Teď už víme, že v našem DNA je mnoho možností,
jakým člověkem se můžeme stát
Je tam nachystáno doslova mnoho typů člověka,
který bude na stejné situace reagovat různě
Naši předci měli rozličné životy, žili v mnoha prostředích
a všechny tyto možnost jsou nám k dispozici
…
To, co rozhoduje, provádí první a nejdůležitější výběr,
které geny budou použity, jsou naše zážitky
v prenatálu a v nejranějším dětství
…
Mám třeba vystresovanou mámu, která je přetížená,
nemá ráda kojení, k mléku se musím vždy dlouze
prokřičet, mléko je „neklidné“ a prs mi vezmou dřív,
než jsem sytý a udumlaný do slastného polospánku
Pak se mi v mozku může vytvořit spojení,
že o blízkost a hojnost se musím drát jako o život,
ale i tak je vše plné stresu a nikdy není dost
…
Anebo mám třeba dva mladší sourozence a stále
slyším jen: Počkej! a pak čekám několik hodin
A tak se mi mozek popropojuje, vytvoří neuronové sítě
s doprovodnou biochemií tímto způsobem
Naučil jsem se už preventivně čekat, třeba si číst či se
zabavit televizí nebo jiným sebe oblbujícím, znecitlivujícím
způsobem, který pocitově připomíná způsob, který jsem
měl k dispozici jako malé dítě
Něco u toho prožívám – třeba jdu do stresu (kortizol),
nevyplavuje se mi oxytocin (hormon lásky a blízkosti),
nemám takovou pohotovost
pro prožívání vášně v životě (endorfiny)
Toto je pak můj vzorec, který používám
už preventivně, i když mě k tomu reálné okolnosti
nenutí
…
Takové programy (neuronové sítě a biochemie),
kterým odpovídá určitý fyzický pocit, emoce a myšlenky,
máme pro každičkou možnou situaci
Je to náš svět, ve kterém žijeme odjakživa
a nemáme do něj vhled a nadhled
A tak si klademe špatné otázky a hledáme řešení
tam, kde není
…
Jedním z nejčastějších řešení, do nichž vkládáme
své naděje, je partner
…
Partner nám má doručit způsob prožívání,
po kterém toužíme
Netušíme, že je to nemožné
Požadujeme de facto, aby změnil architekturu
našich neuronových sítí a vzorec vylučování hormonů
Chceme po něm, aby z nás udělal
fyziologicky a biochemicky
jiného člověka
…
Já i mí dlouhodobí klienti jsme tuhle pravdu
objevili sami na sobě s léty práce na přepisech
své psychiky
Prožili jsme si ony fáze, kdy se ozdravíte natolik,
že se vymaníte z pout tíživých VNĚJŠÍCH situací
- Najdete si ideální práci, skvělého partnera,
přestěhujete se na místo svých snů –
a teprve tehdy, kdy už vám nic nebrání,
nikdo vás neomezuje a nebrzdí, nikdo vám
neodepírá pozornost a doteky a podobně -
se potkáte se svou vnitřní realitou
…
V první chvíli je to šok a beznaděj
Cože, tolik jsem toho udělal, a přesto jsem zase
na začátku ozdravování?
Ano, je to začátek, ale na vyšší úrovni,
na dalším patru spirály či vertikální osy
…
V bodě, kdy už vím, že objektivní realita není
Už vím, nejen teoreticky, ale do morku kostí
jsem prožil, že vše v mém životě vytvářejí
mé vnitřní vzorce
Nepřízeň osudu či vnější nepřítel
tu téměř nikdy není, neexistuje sám o sobě
To já všechno tvořím svou vnitřní matricí
Svět a lidi v něm jsou mým výtvorem
Už nemusím ztrácet čas pokusy získat
určitý vnitřní tělesný a emoční pocit
skrz druhého
MŮJ VNITŘNÍ VZOREC JE TOTIŽ SILNĚJŠÍ,
NEŽ POKUSY O VNĚJŠÍ USPOKOJENÍ
…
Teprve tehdy jsem dosáhl zralosti
A po odeznění šoku ze změny paradigmatu
můžu nastoupit celoživotní, pokojnou
transformační cestu
fascinujícím terénem matrixu vlastní psychiky
Mohu zažít kvalitativní změnu života, kdy už
neprožívám chaos a bezmoc, ale
zorientovanost, přijetí, učení a klidný růst
Iveta
www.ivetahavlova.cz