Zralý člověk nebere věci doslovně

Jedním z klíčových okamžiků uzdravování psychiky

je moment, kdy si všimnete, že už neberete

všechno doslovně

Teprve ve vrstvě pod vnějším projevem a slovy

se většinou skrývá pravda = jiná informace

a jiná emoce

…

Už máte dost mentálních map i psychické odolnosti,

aby vás nesmetla partnerčina věta:

S ničím mi nepomůžeš, jsem na všechno sama.

Nebo partnerovo zpanikaření na odchodu z domu:

Kam jste mi zase schovali klíče?

…

Už není vaší první myšlenkou:

Co věta druhého říká o mně? Nebo

Co mi tím druhý chce způsobit?

Už vám jde automaticky hlavou:

Jak se teď asi partnerka cítí?

Co teď asi partner prožívá?

…

Už totiž víme, jak fungují projekce

a do hloubky zkoumáme různé nezralosti a

zranitelná místa, která v sobě nosíme

Víme, například, že partnerka nemá kompetence:

- věci si zorganizovat

- sebevědomě a konstruktivně navrhovat

různé formy dělby práce

- říct si o pomoc

- mít u domácích prací uvolněný

dech a tělo, a tudíž se nevyčerpávat

A taky víme, že při přetížení nastupuje její

strategie přežití – pocit křivdy doprovázený

zvýšenou křivkou dostupné energie a možností

konečně pro sebe něco chtít

Víme, že pokud by byla schopná komunikovat

zrale, neřekla by: Ty mi s ničím nepomůžeš, ALE

Zase jsem si neuměla říct o pomoc a chtěla jsem

všechno se zatajeným dechem strhnout sama

a už na mně zase jdou pocity křivdy, ten starý pocit,

že na mně nikomu nezáleží a že snad

přetížením a smutkem

umřu

…

Žena zase ví, že partner byl ve své původní rodině

obětním beránkem, který mohl za všechno

Od tátových nesplněných úkolů

(Proč jste mi to nepřipomněli?! přitom mu to

připomněli pětkrát),

až po jeho chronické zakládání a ztrácení věcí

(Kam jste mi to zase dali?)

Žena ví, že její muž ve skutečnosti neříká:

Jste bordeláři!, ale že jeho mladší já poplakává:

Já za to nemůžu!

A jeho zralé já, pokud by nabylo vrchu, by řeklo:

Bojím se, že mě obviníte,

a tak preventivně přesunuju vinu.

…

Už víme, jaké hry spolu lidé hrají, aby k nim

z hlubin času

nepronikly jejich staré bolesti

…

Už nebojujeme za svá práva:

„No dovol, vydělávám a dělám všechno na zahradě!“

a

„Jsi nepořádný a nás obviňuješ!“

(když v nás zvítězí linka mentorujícího rodiče)

anebo, naštvaně, vzdorovitě:

„Já jsem nic nikam nedala!“

(když v nás převládne dítě)

…

Nereagujeme na konkrétní slova,

nevěříme doslovnosti

Pomůžeme druhému pocítit, že v tom není sám,

že mu nasloucháme a rozumíme

…

Způsob závisí od situace

Muž by mohl ženu obejmout a říct: Vidím,

že toho máš hodně a zlobíš se na mně.

Můžu pro tebe něco udělat hned teď?

A později si můžou promluvit a muž aktivním

nasloucháním ženě umožní, aby si

lépe uvědomila své pocity a vzorce

Ono notoricky známé:

Když ty řekneš/děláš/neděláš tohle,

cítím se takhle

A mohou spolu začít pracovat na změně

Ta sice nemusí být jednoduchá, pokud žena

nemá v mozku „obvody“ pro nepřetíženost,

zájem a podporu druhého, zato přímo

čtyřproudé dálnice

pro pocity křivdy a nezájem druhých

(Popsat, jak může probíhat změna, by ale

nebylo na článek, ale malou knihu)

…

Žena by zase mohla muži pomoci zvládnout

stav paniky tím, že potvrdí reálnost jeho pocitů

(ne pravdivost jeho slov)

„Potřebuješ ty klíče, spěcháš…“ a pokusí se mu

pomoci

A později s ním bude mluvit o těchto situacích

Vysvětlí mu, že její postoj k zakládání věcí je ten,

že se to prostě děje a není důležité, kdo to udělal,

v rodinném životě plném vzruchů lidé věci občas

mimoděk někam odkládají

Důležité je, co s tím

A že by byla moc ráda, aby se cítil dobře

A aktivním nasloucháním mu dá prostor

přijít s návrhem systému odkládání

čepic a klíčů

A spolu vymyslí, jaká by mohla být její role,

jak by mohla pomoci s dodržováním systému

…

A to je začátek konce

poštěkávání a pomňoukávání

v našich domácnostech

nad nekoupeným mlíkem a „sobectvím“ druhého

a ouvertura společné, dobrodružné cesty

pod povrch obranných her

našeho drahého ego(uška)

Iveta

www.ivetahavlova.cz

P.S. Na mém webu najdete pozvánku na další běh 12titýdenního kurzu Zralá komunikace. Začínáme 24.9. v centru K3 na Karlově náměstí 3 v Praze (bezplatné ukázkové setkání je 17.9.). Setkání poběží tradičně každý čtvrtek 9:15 - 12:15h. V případě, že by byla v průběhu kurzu nařízena karanténa, budeme pokračovat online a po skončení karantény přidáme jeden celý tréninkový den. Už máme zkušenost z jara, a hezkou. Případné rezervace na kurz nebo bezplatné ukázkové setkání poprosím na ivetahavlova@seznam.cz