top of page

Vzorec: Už dlouho mi vadí, že ty...

Šok: Myslel jsem si, že je všechno v pořádku

a partnerovi na mně celou dobu něco vadilo.

Znáte to?

Myslel jsem si, že si užíváme svobodu mít doma

tak trochu nepořádek, a ona se asi celé měsíce

je tak tak držela, a nakonec mi vyčetla, že je doma chlív.

Anebo

Myslel jsem si, že podporuje a má radost z mého koníčku

a včera mi ho vyčetla.

Anebo

Myslela jsem si, že mě rád masíruje a hladí

a najednou mi vyčetl, že on mi slouží a já nic.

Většinou na takovou nečekanou informaci

reagujeme velikým, až přehnaným šokem

Proč?

Bývá to proto, že jsme od dětství naprogramováni

takový šok cítit

Většina našich rodičů měla svá citlivá místa, své nezralosti

a neuměli o věcech komunikovat preventivně a včas

A když potom džbán jejich málo zvědomělých

či potlačovaných nelibostí přetekl, udělali scénu

hodnou Hollywodského velkodramatu

Ve scénáři semleli všechno: naši nečistotnost,

nezodpovědnost, lajdáctví, nevděčnost, sobectví

a vůbec celý náš „špatný charakter“

A přitom nic nenasvědčovalo tomu, že je něco špatně!

Všechno bylo v pořádku, rodič nic neříkal nebo jen

dělal nejasné náznaky a najednou BUM!

Konec světa, tak dramatické kázání nebo výbuch,

že to vypadalo, že s námi rodiče končí...

Platí zkrátka stará známá pravda, že čím méně

člověk rozumí svému nitru a čím méně umí

transparentně a včas komunikovat, tím více

nejistoty a otřesů kolem sebe vytváří

Není se pak co divit, že když se v dospělosti

potkáme se situací, která tu dětskou něčím připomíná,

cítíme stejný příval emocí a zhoupne se nám

pod nohama doslova celý svět

Cítíme zmar, kocovinu, deziluzi

„Takže všechno je jinak, než jsem si myslel. Nic neplatí.

Nebylo to reálné, žil jsem v klamu.“

Cítíte, jak neadekvátně silná ta reakce je?

To je vždy průvodním znakem retraumatizace

V té chvíli dítě jakoby ztrácí rodiče, ztrácí jeho

přijetí, lásku, jistotu, bezpečí

Jakmile si tento vzorec zvědomíte, nesmírně

se vám uleví

Už nemusíte reagovat, stejně dětským, vzorcem:

KDYŽ TOBĚ NĚCO VADÍ, TAK MNĚ TAKY

Namísto toho můžete začít pracovat na propojení

své dětské emocionální reakce

s dospělým myšlením

Začnete chápat zejména to, že věc není tak horká,

jak se jeví

Partner nežil celé měsíce a roky v denodenním odporu

Celá ta věc s vaším „bordelářstvím“, koníčkem anebo

masírováním, byla pravděpodobně na okraji

jeho pozornosti

Pravděpodobně v něm jen narůstaly drobné nelibosti,

které život přináší a on je potlačoval, jako potlačuje

pocity mnoho z nás, kdo jsme měli rodiče, kteří nesnášeli

stížnosti a žádosti

A dnes možná vybuchl jen proto, že ho tlačí

nedodělané daně anebo je naštvaná, že jste s ní

nechtěl jít na procházku

Ventiloval bez předchozí komunikace

po vzoru svých rodičů

Není to konec světa a život ve falši, jen

běžný nedostatek komunikace, městnání stresu

a přehnaný výbuch

… a naše přehnaně dětská reakce a pocit

ztráty vlastní hodnoty

Až se s tímto dětským traumatem naučíte pracovat,

budete se těmto výbuchům moci společně zasmát

Váš partner začne neurčitě kafrat, během pár minut svůj

monolog rozjede do konkrétnějšího popisu toho, co

děláte špatně, pak protáhne časovou osu dozadu

… a vy už pocítíte cukání v koutku úst

Najede vám nový, dospělý, vzorec a myšlenka, že

partner si toho možná v poslední době naložil moc,

je s něčím pozadu anebo vám neumí říct, co ho trápí

Něco důležitějšího, než to, o čem mluví

Obejmete ho, přisvědčíte, požádáte o podrobnější

návod k tomu, CO BYCH CHTĚL (ne CO MU VADÍ)

a po chvíli se zeptáte:

Trápí tě ještě něco?

Iveta

www.ivetahavlova.cz

Nově vypsané kurzy na konec července a podzim najdete na www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page