Vzorec: Už dlouho mi vadí, že ty...
Šok: Myslel jsem si, že je všechno v pořádku
a partnerovi na mně celou dobu něco vadilo.
Znáte to?
…
Myslel jsem si, že si užíváme svobodu mít doma
tak trochu nepořádek, a ona se asi celé měsíce
je tak tak držela, a nakonec mi vyčetla, že je doma chlív.
Anebo
Myslel jsem si, že podporuje a má radost z mého koníčku
a včera mi ho vyčetla.
Anebo
Myslela jsem si, že mě rád masíruje a hladí
a najednou mi vyčetl, že on mi slouží a já nic.
…
Většinou na takovou nečekanou informaci
reagujeme velikým, až přehnaným šokem
Proč?
…
Bývá to proto, že jsme od dětství naprogramováni
takový šok cítit
Většina našich rodičů měla svá citlivá místa, své nezralosti
a neuměli o věcech komunikovat preventivně a včas
A když potom džbán jejich málo zvědomělých
či potlačovaných nelibostí přetekl, udělali scénu
hodnou Hollywodského velkodramatu
Ve scénáři semleli všechno: naši nečistotnost,
nezodpovědnost, lajdáctví, nevděčnost, sobectví
a vůbec celý náš „špatný charakter“
A přitom nic nenasvědčovalo tomu, že je něco špatně!
Všechno bylo v pořádku, rodič nic neříkal nebo jen
dělal nejasné náznaky a najednou BUM!
Konec světa, tak dramatické kázání nebo výbuch,
že to vypadalo, že s námi rodiče končí...
Platí zkrátka stará známá pravda, že čím méně
člověk rozumí svému nitru a čím méně umí
transparentně a včas komunikovat, tím více
nejistoty a otřesů kolem sebe vytváří
…
Není se pak co divit, že když se v dospělosti
potkáme se situací, která tu dětskou něčím připomíná,
cítíme stejný příval emocí a zhoupne se nám
pod nohama doslova celý svět
Cítíme zmar, kocovinu, deziluzi
„Takže všechno je jinak, než jsem si myslel. Nic neplatí.
Nebylo to reálné, žil jsem v klamu.“
…
Cítíte, jak neadekvátně silná ta reakce je?
To je vždy průvodním znakem retraumatizace
V té chvíli dítě jakoby ztrácí rodiče, ztrácí jeho
přijetí, lásku, jistotu, bezpečí
…
Jakmile si tento vzorec zvědomíte, nesmírně
se vám uleví
Už nemusíte reagovat, stejně dětským, vzorcem:
KDYŽ TOBĚ NĚCO VADÍ, TAK MNĚ TAKY
Namísto toho můžete začít pracovat na propojení
své dětské emocionální reakce
s dospělým myšlením
…
Začnete chápat zejména to, že věc není tak horká,
jak se jeví
Partner nežil celé měsíce a roky v denodenním odporu
Celá ta věc s vaším „bordelářstvím“, koníčkem anebo
masírováním, byla pravděpodobně na okraji
jeho pozornosti
…
Pravděpodobně v něm jen narůstaly drobné nelibosti,
které život přináší a on je potlačoval, jako potlačuje
pocity mnoho z nás, kdo jsme měli rodiče, kteří nesnášeli
stížnosti a žádosti
A dnes možná vybuchl jen proto, že ho tlačí
nedodělané daně anebo je naštvaná, že jste s ní
nechtěl jít na procházku
Ventiloval bez předchozí komunikace
po vzoru svých rodičů
Není to konec světa a život ve falši, jen
běžný nedostatek komunikace, městnání stresu
a přehnaný výbuch
… a naše přehnaně dětská reakce a pocit
ztráty vlastní hodnoty
…
Až se s tímto dětským traumatem naučíte pracovat,
budete se těmto výbuchům moci společně zasmát
Váš partner začne neurčitě kafrat, během pár minut svůj
monolog rozjede do konkrétnějšího popisu toho, co
děláte špatně, pak protáhne časovou osu dozadu
… a vy už pocítíte cukání v koutku úst
Najede vám nový, dospělý, vzorec a myšlenka, že
partner si toho možná v poslední době naložil moc,
je s něčím pozadu anebo vám neumí říct, co ho trápí
Něco důležitějšího, než to, o čem mluví
…
Obejmete ho, přisvědčíte, požádáte o podrobnější
návod k tomu, CO BYCH CHTĚL (ne CO MU VADÍ)
a po chvíli se zeptáte:
Trápí tě ještě něco?
Iveta
www.ivetahavlova.cz
Nově vypsané kurzy na konec července a podzim najdete na www.ivetahavlova.cz