Fungovat nebo žít
Lidé, jejichž rod žil po několik generací
v materiálním nedostatku, ve špatných vztazích,
v chaosu nepřízně osudu,
mají ve své DNA zvýrazněnu linku čistého přežití
Nevědí, jak žít, jak si život užít,
jsou nastaveni na FUNGOVÁNÍ
…
To se pak projevuje ve výchovném stylu:
Funguj, říkají dětem
Udělej tohle a udělej to hned!
Jejich hodnoty, očekávání a nervová soustava
nejsou nastaveny na jemné vnímání druhého
Nedokážou zpomalit, s dítětem mluvit, pomalu,
a tím mu dovolit si uvědomit, proč je například
dítě v odporu
Nemají možnost pomoci dítěti vytvořit si
zdravý systém motivace, sebeúctu, znát své tempo,
radost ze života a ze spolupráce
…
Často se dokonce domov může stát
synonymem útlaku a člověk pak má tendenci
vnímat, že: Všude je líp než doma, s druhým.
A utíkat z domova a ze vztahů
…
Zároveň však na své vzorce nevidíme,
a tak nechápeme, že sami dobrovolně
najíždíme na kolejničku fungování
a vlastně fungování požadujeme
i od partnera a dětí,
včetně požadování, aby druhý
neměl vlastní život
a hibernoval „s rodinou“ na stand-by,
aby žil „na čekačce“, kdy ho budeme potřebovat
ke svému fungování
(k vytvoření pocitu bezpečí,
pocitu, že se něco děje,
pocitu, že se na mně někdo dívá,
pocitu, že mě někdo potřebuje atd.)
…
Cesta k znovu propojení s vlastními impulzy,
tedy k tomu, že vím, co chci a dopřeju si to,
ale bohužel většinou nevede přes
okamžité vstoupení do role partnera/partnerky,
který/která si užívá společný život
Je potřeba nejdřív dobudovat autonomii,
dát přednost svému „já“, před „my“
…
Proto, pokud zjistíte, že povětšinou
děláte jen užitečné věci a ty příjemné odkládáte
či vůbec nevíte, co by vás bavilo
anebo žijete na čekačce, kdy vás druhý
bude potřebovat
či se ho dokonce obáváte zeptat, jestli byste
mohli na pár dnů sami odjet,
je čas si s partnerem upřímně promluvit
a dohodnout se, že potřebujete určitý čas
k dobudování své autonomie
…
Není potřeba odjíždět do Himalájí nebo do Peru,
ale mít dohodnuto, že je například v pořádku
odjet sám či sama na víkend bez rodiny
Že je v pořádku dát přednost vlastnímu programu,
před programem rodiny
Že je v pořádku mít například v týdnu jeden den
nebo dva večery pro sebe
Že je v pořádku dát přednost večeři s kamarádkou,
před večeří s partnerem
Že zkrátka je v pořádku nedat přednost
společenské či vztahové roli, ale uposlechnout
volání bytostného já
…
Nečekejte, až bude váš pocit, že jste
jen robůtek na klíček
neúnosný
Promluvte si o tom s partnerem v klidu
Vysvětlete mu, že se nechcete rozejít,
ale právě naopak, proměnit svůj vzorec z dětství,
abyste se ve vztahu cítili svobodně a dobře
…
Potřebujete být schopni žít v určité míře podobně,
jako byste ve vztahu nebyli,
jako byste byli dosud „svobodní“,
myšleno bez partnera
Vědomě tuto linku budujte, jinak vás zabrzdí
podvědomí, tedy dětský program omezování se
kvůli „rodičům“
…
To, co bude následovat, jsou většinou
nové líbánky a
rozproudění energie ve vztahu
Iveta
Comments