KOLÍSAVÝ TEP
Dostala jsem dnes od klientky otázku, co způsobuje její "lítání tepu". V nacítění vidím dvouleťáčka, který nikdy neví, co bude v dané chvíli potřeba: přidat, zabrat, tvářit se nažhaveně a odhodlaně do "spolupráce", například při nastavování se rukávům kabátku? Anebo se bude vyžadovat, aby ze vteřiny na vteřinu energii ubrala či celkově schovala? Je to jako při vybíjené anebo jiném kolektivním sportu: stojím lehce na špičkách, abych se mohla skrčit či vyskočit, vyrazit doleva, doprava, skoro nedýchám, připravuju se na cokoliv, a tak se neoddávám okamžiku, žiju vždy vteřinou, která přijde. A tedy nemůžu si pomoct a už dopředu prožívám všechny varianty a lítám nahoru - dolů.
ANTIDÓTA: Dosednout na paty, poslat dech až dolů do břicha, ba až do země... nadechovat se až shora z oblasti vzduchu nad hlavou, tím mu dát co nejdelší dráhu... Jsem dospělá, mám čas procítit, co chci, procítit si v měkkosti, jak to chci, pak pomalinku s prožitím provést, cokoliv, od dechu po odpověď do telefonu na otázku. Ostatní upozorním, že teď budu pomalejší, že budu vše prožívat spíš tělem, než rychle "mentální akcí".
Jsem v bezpečí a všechny kolem sebe učím svým vzorem vrátit se do potřeb svého těla, nepropojovat se spojenou nádobou s druhým, nevyhovovat, ukončit éru předjímání budoucnosti. Učím se prociťovat sebe a jednat jen rozvážně, z pocitu klidu, vnitřního souhlasu.
Iveta
Σχόλια