Už abych měl hotovo vs. život si chci vychutnat
Pokud si z dětství neneseme pocit, že být spolu
úplně normálně v rodině
a vykonávat denní činností je slavnost,
vyjde nám z toho obvykle tato strategie přežití:
UŽ ABY TO BYLO HOTOVO,
UŽ ABY TO BYLO PRYČ
A PAK KONEČNĚ…
…
Ale CO? Co konečně?
Kompenzovat? Utápět se v repetitivních,
uklidňujících činnostech?
Jíst? Koukat na televizi?
Nic nemuset? Vegetovat?
Někam vypadnout?
Nemuset žít gró života?
…
I proto si často lidé bez vlastní motivace
(bez vlastní radosti z prostého bytí v rodině
i z udržování prostoru rodiny)
k sobě najdou partnera z kategorie
„tyran“ nebo „generálka“
…
Takový člověk pak má víc pohybu, víc děje, víc náplně
Sice brblá a je zakyslý, ale proč byl ve vztahu
s dominantním partnerem
pozná a ocení, až když si najde někoho „tolerantního“,
také bez vlastní motivace
a oba zpomalí, až zastaví, zastagnují
Chybí jim vnitřní předivo zdravě nastavené autonomie,
nevysvětlili jim hezkou formou smysl, v čem je krása dělání,
nepředali jim po kapkách zodpovědnost,
nedávali jim laskavou zpětnou vazbu, ani podporu
Nemají nastaven v těle energetický stav, kdy
mohou fungovat na základě své motivace sami
Vybičují se jen, když už není zbytí,
na konci deadlinů, když jde o přežití nebo hrozí malér
…
Proto ve svém životě hledají
někoho, kdo je rozproudí
PLNOST něčeho, i když je negativní,
vnímá mozek lépe než pozitivní PRÁZDNOTU
…
Takže žijí vedle takového člověka a většinu věcí
vykonávají s odporem a na poslední chvíli
pod heslem: Honem, honem, už aby to bylo
…
S rychlostí a odporem však přichází i
necitlivost a monotónnost
Tvrdé šampónování, fénování dětí,
mechanické mazání, mechanické povídání,
tvrdé, mechanické sportování
(pokud sportuje, tak často ze strachu
o zdraví nebo vzhled, nebo jako útěk z rodiny)
mechanické, stereotypní vaření,
zastřihávání nehtíků až do masa,
aby se to nemuselo dělat brzy znovu
…
Pokud tak žili už naši rodiče, pak ani neznáme příčinu,
přejali jsme jen chování
Jsme necitliví k sobě i druhým
Jsme málo kreativní, vyčerpaní, kyselí
…
Je možné z toho vystoupit
Tady je jedno moje oblíbené cvičení z bioenergetiky:
Dělejte věci pomalu, klidně až do zastavení
Stále vnímejte dech a vždy na něj počkejte, aby stíhal,
aby byl v rytmu s činností, kterou právě děláte
Aby nebyl panicky zrychlený, ani zastavený
Myšlenky, aby nebyly pozadu, ani popředu před tělem
Tělo, aby nebylo pozadu ani popředu před myšlenkami,
aby nemělo zatuhlé části, které drží nějakou polohu našišato,
aby bylo v rovnováze a celé došlo na místo, kde začínáte něco dělat
A stále slaďujte dech
…
Moje kamarádka je z rodiny, kde se děly hrozné věci
Nebyla tam jen traumata typu „nevidí mě, nerozumí mi,
nutí mě do věcí, které nechci, kritizují mě“
Byla to skutečně rodina, kde se dítě každý den děsí,
co hrozného se zase stane
Její maminka je teď stará, unavená žena, která život vzdala
(nemohla jinak, její programy ji nepustily)
Moje kamarádka, která na sobě pracuje, je naopak
ženou, která s dětmi mluví, třeba i celé hodiny, když je třeba,
která zdobí domácnost i každý okamžik prožitý spolu
Tuhle zdobila perníčky, radostně, pečlivě, hravě
a maminka jí povídá: Ty se s tím tak crcáš! To stačí
jenom tak rychle, obyčejně…
…
Buďme spolu v plnosti okamžiku
Crcejme se s tím!
To je život, který stojí za to
Iveta
Pokud na sobě chcete pracovat víc do hloubky, můžete se přijít podívat na bezplatné ukázkové setkání 14titýdenního transformačního kurzu Zralá komunikace, které se koná online 19. ledna, 17 - 20h. V tomto kurzu se celou první polovinu, tedy 7 setkání, věnujeme hlubokým přeprogramům osobnosti a emoční regulaci a ve druhé polovině pak nácviku zralé komunikace. Případné přihlášky poprosím na ivetahavlova@seznam.cz
Comments